Dvě výročí, která nikdy nezapomenu

- překlad osobní vzpomínky prezidenta Asociace 17th AB Divize

Plk. Dela Townsenda

Pro nás veterány druhé světové války je ctí být právě pro naši minulost uznávanými. Nyní v našich šednoucích dnech je těžké si přiznat že se blížíme „na konec cesty". Po zhruba 63 letech může naše paměť slábnout a mnoho z našich válečných zážitků se mohou ztratit navždy. Nerad přiznávám že i má paměť je jako moje vlasy - krátká. Každý z nás pravděpodobně během svého života nasbíral několik zážitků, které se navždy vryly do jeho paměti. Pro většinu z nás je pojem „výročí" datem něčeho co se odehrálo před rokem. Ve většině případů jsou výročí oslavou něčeho příjemného, veselého jako narozenin, svateb či maturity a promoce, které slavíme společně se svými rodinami a přáteli. S těžkým srdcem zažívám události jednoho takového výročí já. Před 63 roky, 7.1.1945, jsem byl těžce raněn v akci, během Bitvy o výběžek, poblíž Milmountu v Belgii. Je to jeden z momentů ovlivňující můj život, který si do hrobu odnesu.

K 17th AB divizi (Rota B, 194th Glider Infantry) jsem se dostal v květnu 1943 jako 2nd Lieutenant (poručík). Po 18-ti měsíčním tréninku nás pomocí lodí dopravili do Anglie v srpnu 1944. V pozdním prosinci 1944 byla divize přesunuta přes kanál aby mohla být nasazena v Bitvě o výběžek. Koncem prosince jsem také byli vysláni na frontu. Začátkem ledna 1945 byla naše rota v pozici rezervy. Počasí bylo hrozné. Bylo zhruba 15 cm sněhu a teploty se pohybovaly kolem -20 °C. Ráno 7.ledna 1945 jsme překročili linii k našemu prvnímu útoku. Výsledky této akce byly strašné. Ze 180 mužů na počátku útoku přežilo jen 20 bez újmy. Méně než polovina padlých ale byla důsledkem zranění v boji, hlavním důvodem smrti bylo počasí. Omrzliny a zmrzlé končetiny si vybrali svou daň. Toto byl pro mne osobně velmi smutný den, rota B, prvního praporu 194th GIR utrpěla největší ztráty. Byli zabiti tři z našich důstojníků (Capt Jack R. Klinger,1st Lt John D. Jennings a 1st Lt Robert E. Wright) a tři z nás byli zraněni - 1st Lt Edward A. Thayer Jr, 2nd Lt. William H. Supon a já.

Nyní k samotnému momentu v čase. Útok započal za denního světla. Čta Lt. Thayera a moje četa byli v čele a četa Lt. Supona byla v záloze. Lt. Wright vedl četu těžkých zbraní. Kolem 10:00 dopoledne byl postup zastaven německým tankem cca 250m před námi. Lt. Thayer byl zraněn a zemřelo asi 10 mužů. Díky mrazu naše rádia nefungovala. Lt. John Jennings, výkonný důstojník roty, byl asi 500m za námi ale nebylo možné navázat spojení. Já a Wright jsme se shodli že jeden z nás bude muset 500m do kopce vyběhnout a sehnat pomoc. Wrightovi se moc nechtělo tak jsem šel dobrovolně. Mužstvo jsem instruoval aby mě sledovali a pokud během mého pokusu zalehnu a už nevstanu, aby poslali dalšího dobrovolníka. Samotný běh do toho kopce nebyl nijak příjemný, běžel jsem pokaždé možná deset metrů a zalehl a znovu. Kulky z kulometu německého tanku dopadaly kolem mě a zvedaly sníh do výšky. Doběhl jsem ale v pořádku. Našel jsem poručíka Jenningse a informoval ho o situaci.

Na hřebenu kopce, možná 10 m za malou hromadou řepy, jsem Jenningsovi popisoval situaci. Ležel jsem na zemi a Jennings kousek ode mě klečel na jednom koleni. Stále jsem mu říkal ať se kryje. O chvilku později necelých 10m od nás explodovala minometná dávka. Jennings byl zabit okamžitě a já byl vážně raněn. Ironií příběhu je to, že Lt. Wright byl zabit tu noc skoro přesně na tom samém místě kde jsem ho ráno opouštěl.

I když jsem na věky vděčný za to, že jsem byl ušetřen onoho osudového dne 7.1.1945, jsem výjimečně vděčný za jiné výročí s datem 07.01.. Toto se datuje na 07.01.2002. Tohoto dne jsem dokončil mé 39 ozařování v souvislosti s léčbou rakoviny prostaty. Dodatečné testy ukázaly že byla léčba velmi úspěšná. 07.01.1945 jsem byl raněn zhruba kolem 11:00 hod. dopoledne. 07.01.2002 kolem 11:00 hod. dopoledne jsem dokončil svou léčbu. K příležitosti ukončení léčby mi personál Georgetownské Universitní nemocnice věnoval pěkný certifikát. Teď už tedy víte proč je pro mne 7. leden tak důležitý.

Z dopisu Plk. Dela Townsenda vyňal a přeložil Čenda