Po vypuknutí druhé světové války v Evropě, byla udělena firmě Winchester licenční smlouvu na výrobu 65.000 pušek. S dodávkami začala v roce 1943. Současně Britská armáda zkouší M1 jako možnou náhradu za její  Lee-Enfield No.1 Mk III, ale nakonec Garand odmítla.

Obecně lze říci, že Granad M1 výrazně napomohl v konečný výsledek války.  Garand M1 dal ozbrojeným silám Spojených států významnou výhodu v palebné síle a zrychlil přebíjení palebného průměru jednotlivce. Pokud přihlédneme k faktu, že většina nepřátelských pěšáků byla v boji vyzbrojena pouze opakovacími puškami ( typu Mauser, Arisaka, Carcano ), je jasné proč si ho američtí vojáci tak cenily. Tato skutečnost se výrazně projevila při bojích v Pacifiku, kdy  se právě rychlost opakování a přebíjení M1 ukázala jako rozhodující pro dobytí a udržení pozic, před sebevražednými formacemi útočících japonských vojáků.

Po skončení druhé světové války prošlo hodně M1 v armádních arzenálech opravou. Zatímco americké síly byly stále zapojené v probíhající korejské válce, ministerstvo obrany zadalo další výrobu k doplnění potřebných stavů skladových zásob. Na výrobu nových pušek Garand M1S dostali zakázky společnosti International Harvester a Harrington & Richardson. Produkce probíhala v letech 1953-56. Poslední velmi malé množství M1S vyrobila Springfield Armory na počátku roku 1957, s použitím hotových komponentů ze skladových zásob.

Garand M1 se ukázal být vynikající zbraní po celou dobu své služby, ať už ve druhé světové válce, korejské válce, nebo válce ve Veitnamu.  Některé složky Garandy stále používaly i ve vietnamské válce po roce 1963. A to i navzdory tomu, že M14 byla oficiálně přijata do výzbroje v roce 1957. Bylo to způsobeno tím, že až do roku 1965 nebyl proveden kompletní přechod z  M1 Garand na M14.

Armádní přebytky pušek M1 byly prodány, či darovány do celého světa, včetně Západního Německa, Itálie a i Japonska. V ostatních složkách ozbrojených sil USA, jako jsou rezervy armády, národní garda a námořnictvo, Garand nadále sloužit do 1970 nebo i déle.

Dodnes některé vojenské jednotky stále používají  Garand M1. Jsou to US Marine Corps Silent Drill Team, Drill Team norské královské gardy, čestná stráž United States Air Force Academy Cadet, téměř všechny sbory Reserve Officer Training (ROTC) a i některé sbory Junior Reserve Officer Training (JROTC) ze všech složek armády USA. Řecká armáda v jednotce „Evzones“     ( prezidentská stráž ) stále používá M1 a ten sloužil jako školící puška v řecké armádě ještě koncem 90. let.

Konstrukce:

M1 Garand je samonabíjecí poloautomatická puška na náboj 30-06 Springfield . Princip opakování je řešen odběrem postexplozivních plynů příčným kanálkem z vývrtu hlavně, kousek před jejím ústím. Přes píst, který pohání unášeč, je poté dán impuls rotačnímu závorníku, jenž se uzamyká do konce nábojové komory pomocí tvarovaných zubů.

Zásobování municí je řešeno pomocí rámečků pro 8ks náboje 30-06 Springfield, který se zasouvá z vrchu do vybrání v pažbení, za nábojovou komorou. Závorník při každém pohybu vpřed podá pře skluzavku další náboj z rámečku do nábojové komory. Po vyčerpání posledního náboje, je rámeček vyhozen ze zbraně pohybem závorníku vzad. Závěr zůstane zachycen v zadní poleze a vložením plného rámečku a manuální doražením závěru vpřed dojde k zasunutí náboje do komory a Garand je připraven k palbě. Pomocí tlačítka na levém boku zbraně je možno rámeček vyjmout za zbraně i v případě, že není celý vystřílen, nebo je potřeba zbraň vybít. Byla dána přednost tomuto způsobu zásobování, před klasickými zásobníky, jelikož armádní představitelé v té době měli strach, že klasický zásobník nebude dostatečně chráněn před znečištění, poškozením a ztrátou v poli.

Pojistka je umístěna v přední úponě lučíku, kde je snadno v dosahu prstu na spoušti. Tím je zajištěna její rychlá ovladatelnost i pod stresem palby. Zajištění a odjištění zbraně se provádí posunem pojistky v podélném směru osy hlavně. Dozadu zajištěno, dopředu odjištěno. V pozici zajištěno, pojistka částečně zaplňuje prostor lučíku a pouhým dotykem tak lze snadno zjistit její aktuální stav.

M1 Garand mál efektivní dostřel cca 475yardů ( 400m ) a při zásahu do 875yardů ( 800m ) je zranění ve většině případů smrtící.

TTD M1 Garand:

Ráže : 30-06 Springfield

Délka : 1.107 mm

Šířka :

Výška:

Délka hlavně: 610 mm

Délka záměrné:

Hmotnost prázdné zbraně: 4,31 kg

Kapacita rámečku : 8ks nábojů

Příslušenství :

Pro pušku M1 Garand bylo zavedeno několik typů bajonetů.

M1905 a M1942 s 16-palcovou čepelí (406 mm)

M1905E zkrácený s 10-palcovoučepelí (254 mm)

M1 s 10-palcovou čepelí (254 mm)

M5 s 6,75-palcovou čpelí (152 mm)

K dispozici byl také granátomet M7, který se nasazoval na ústí hlavně. Nevýhodou tohoto systému byla nutnost vyměnit munici v rámečku za speciální, která byla bez kulky a sloužila pouze k vymetení granátu z nástavce.

Sada pro čištění zbraně a olejnička mohly být uloženy ve dvou krytých válcových oddělení v pažbě. Ale mnohem častěji zde byly transportovány cigarety a doutníky, neb zde byly chráněny před vlhkem.

Na zbrani byl nejčastěji používán nosný řemen M1907 z kůže. V roce 1943 byl zaveden nosný řemen ze zeleného plátna, který se postupně stal více rozšířeným.