| M1 Garand - historie a detaily |
|
|
|
There are no translations available.
Autor : Aleš Vývoj :
Konstruktér John C. Garand, který byl zaměstnán v armádní arzenálu Springfield, začal někdy okolo roku 1920 pracovat na základech své samonabíjecí pušky. Ten to první pokusný typy představil armádě v roce 1922. V létě roku 1923 se ve Fort Benningu uskutečnilo porovnání samonabíjecí pušek systémů Berthier, Hatcher-Bang, Thompson, Pederson a Garand. Protože většina zkoušených typů projevila množství dětských nemocí, bylo nařízeno opakování testů v roce 1924. Výsledkem byl poněkud nejednotný závěr, výsledkem čehož byl poněkud zmatený vývoj jak v ráži 30-06, tak i v nově zkoušené ráži 276 Pedersen.
V průběhu jara 1928 jak pěchota tak i jezdectvo zkoušelo zbraně v ráži 276.Pedersen. V celku ji vyhodnotilo jako nadějnou. Nakonec však bylo 21.září rozhodnuto, že další vývoj bude pokračovat jen v ráži 30-06 Springfield a tím byl další vývoj ráže 276.Pedersen ukončen. Další testy proběhli v červenci 1929 a zahrnoval pušky od výrobců Browning, Colt-Browning, Garand, Holek, Pedersen, Rheinmetall, Thompson. Na základě testů bylo dne 14. listopadu 1929 doporučeno, aby konstrukční práce pokračovaly pouze na T1E1 ( Garand ).
Produkční potíže způsobovali zpoždění náběhu výroby až do konce roku 1937. Od září 1939, dosáhla firma Springfield Armory výkonu 100ks za den. Přesto, že byla M1 již oficiálně zavedena a probíhala výroba, tak se v roce 1940 přikročilo k úpravě zbraně v oblasti nosiče mušky a odběru plynů z hlavně. Již vyrobené pušky byly staženy a prošli rekonstrukcí na modernizovaný vzor.
Služba a použití:
Po vypuknutí druhé světové války v Evropě, byla udělena firmě Winchester licenční smlouvu na výrobu 65.000 pušek. S dodávkami začala v roce 1943. Současně Britská armáda zkouší M1 jako možnou náhradu za její Lee-Enfield No.1 Mk III, ale nakonec Garand odmítla. Obecně lze říci, že Granad M1 výrazně napomohl v konečný výsledek války. Garand M1 dal ozbrojeným silám Spojených států významnou výhodu v palebné síle a zrychlil přebíjení palebného průměru jednotlivce. Pokud přihlédneme k faktu, že většina nepřátelských pěšáků byla v boji vyzbrojena pouze opakovacími puškami ( typu Mauser, Arisaka, Carcano ), je jasné proč si ho američtí vojáci tak cenily. Tato skutečnost se výrazně projevila při bojích v Pacifiku, kdy se právě rychlost opakování a přebíjení M1 ukázala jako rozhodující pro dobytí a udržení pozic, před sebevražednými formacemi útočících japonských vojáků. Po skončení druhé světové války prošlo hodně M1 v armádních arzenálech opravou. Zatímco americké síly byly stále zapojené v probíhající korejské válce, ministerstvo obrany zadalo další výrobu k doplnění potřebných stavů skladových zásob. Na výrobu nových pušek Garand M1S dostali zakázky společnosti International Harvester a Harrington & Richardson. Produkce probíhala v letech 1953-56. Poslední velmi malé množství M1S vyrobila Springfield Armory na počátku roku 1957, s použitím hotových komponentů ze skladových zásob.
Garand M1 se ukázal být vynikající zbraní po celou dobu své služby, ať už ve druhé světové válce, korejské válce, nebo válce ve Veitnamu. Některé složky Garandy stále používaly i ve vietnamské válce po roce 1963. A to i navzdory tomu, že M14 byla oficiálně přijata do výzbroje v roce 1957. Bylo to způsobeno tím, že až do roku 1965 nebyl proveden kompletní přechod z M1 Garand na M14.
Armádní přebytky pušek M1 byly prodány, či darovány do celého světa, včetně Západního Německa, Itálie a i Japonska. V ostatních složkách ozbrojených sil USA, jako jsou rezervy armády, národní garda a námořnictvo, Garand nadále sloužit do 1970 nebo i déle.
Dodnes některé vojenské jednotky stále používají Garand M1. Jsou to US Marine Corps Silent Drill Team, Drill Team norské královské gardy, čestná stráž United States Air Force Academy Cadet, téměř všechny sbory Reserve Officer Training (ROTC) a i některé sbory Junior Reserve Officer Training (JROTC) ze všech složek armády USA. Řecká armáda v jednotce „Evzones“ ( prezidentská stráž ) stále používá M1 a ten sloužil jako školící puška v řecké armádě ještě koncem 90. let.
Zásobování municí je řešeno pomocí rámečků pro 8ks náboje 30-06 Springfield, který se zasouvá z vrchu do vybrání v pažbení, za nábojovou komorou. Závorník při každém pohybu vpřed podá pře skluzavku další náboj z rámečku do nábojové komory. Po vyčerpání posledního náboje, je rámeček vyhozen ze zbraně pohybem závorníku vzad. Závěr zůstane zachycen v zadní poleze a vložením plného rámečku a manuální doražením závěru vpřed dojde k zasunutí náboje do komory a Garand je připraven k palbě. Pomocí tlačítka na levém boku zbraně je možno rámeček vyjmout za zbraně i v případě, že není celý vystřílen, nebo je potřeba zbraň vybít. Byla dána přednost tomuto způsobu zásobování, před klasickými zásobníky, jelikož armádní představitelé v té době měli strach, že klasický zásobník nebude dostatečně chráněn před znečištění, poškozením a ztrátou v poli.
Pojistka je umístěna v přední úponě lučíku, kde je snadno v dosahu prstu na spoušti. Tím je zajištěna její rychlá ovladatelnost i pod stresem palby. Zajištění a odjištění zbraně se provádí posunem pojistky v podélném směru osy hlavně. Dozadu zajištěno, dopředu odjištěno. V pozici zajištěno, pojistka částečně zaplňuje prostor lučíku a pouhým dotykem tak lze snadno zjistit její aktuální stav.
M1 Garand mál efektivní dostřel cca 475yardů ( 400m ) a při zásahu do 875yardů ( 800m ) je zranění ve většině případů smrtící.
TTD M1 Garand:
Ráže : 30-06 Springfield Délka : 1.107 mm Šířka : Výška: Délka hlavně: 610 mm Délka záměrné: Hmotnost prázdné zbraně: 4,31 kg Kapacita rámečku : 8ks nábojů Efektivní dostřel : 800 m
Příslušenství : Pro pušku M1 Garand bylo zavedeno několik typů bajonetů.
M1905 a M1942 s 16-palcovou čepelí (406 mm) M1905E zkrácený s 10-palcovoučepelí (254 mm) M1 s 10-palcovou čepelí (254 mm) M5 s 6,75-palcovou čpelí (152 mm) Sada pro čištění zbraně a olejnička mohly být uloženy ve dvou krytých válcových oddělení v pažbě. Ale mnohem častěji zde byly transportovány cigarety a doutníky, neb zde byly chráněny před vlhkem. Na zbrani byl nejčastěji používán nosný řemen M1907 z kůže. V roce 1943 byl zaveden nosný řemen ze zeleného plátna, který se postupně stal více rozšířeným. Během korejské války byla vyvinuta takzvaná zimní spoušť. Jednalo se o mechanismus, který se namontoval na lučík a umožňoval ovládání spouště i v zimních rukavicích.
|















